Švédsko jsme se po předchozí zkušenosti rozhodli trochu upozadit. Ne že by na Švédsku bylo něco špatně, nekonečné lesy a rašeliniště s borůvkami jsou fajn, ale Norské ledovce, fjordy a ostrovy se skalními věžemi stoupajícími přímo od moře jsou prostě trochu víc.

Zajímavosti:

• soby (ty co má Santa, velikosti srnky) žijí pouze na severu, zatímco losy (zvíře co v autě potkat nechceš, velikosti koně připomínající žirafu) jsou kupodivu převážně na jihu
• Švédi mají minimálně 5 týdnů dovolené (často i 7), za každé dítě přibývají 2 týdny… tzn. když si tatínek a maminka vyrobí 3 děti, užívají si oba minimálně 11 týdnů volna ročně
• matky jsou na mateřské zhruba 1 rok a zhruba 6 měsíců poté otec
• děti zde do jistého věku nejsou vychovávání k soutěživosti, ale k radosti ze hry mohou se tak věnovat každý den něčemu jinému a až se sami rozhodnou změnit koníček v profesionální dráhu, tak jim bude dopřán dostatek tréninků a zápasů
• občas nádherná interaktivní muzea
• jazyk je velmi podobný dánštině a znovu mluví perfektně anglicky (Čím to je? Prostě nemají dabing… tedy i malé dítě na hřišti, co občas koukne na televizi mluví a rozumí anglicky )
• naprostý šok je jejich téměř neexistující GDPR systém, kdy si o vás každý zjistí naprosto vše včetně výplat, bydliště, vlastněných nemovitostí i partnerů

Cestopis:

Během prvního týdne jsme omrkli lesy a jezera po cestě z Dánska do Norska abychom po 2 měsících pauzy putování Švédskem zakončili v NP Abisko a na nejvyšší hoře Kebnekaise.

V Helsingborgu jsme se seznámili s Carlsonem který nás u sebe pohostil i když se zrovna připravoval na promoce. Jeho zkušenost s CS není bohužel zrovna nejlepší – ač u sebe hostil spoustu cestovatelů, jej jako kluka černocha nikdo.

Přírodní rezervace Kullaberg nás naučila, že není vhodné vyrážet na neobydlený poloostrov jen tak, bez vody a nákupu potravin. Že bychom na procházkách po pobřeží, prohlídkách jeskyní, ve vodě čisté na koupání a skalách vybízejících k lezení nebo u veřejných grilovacích míst mohli chtít strávit klidně 3 dny a nejen původně zamýšlené odpoledne…

Hembygdspark v Ängelholm je něco jako minizoo, nás zde ale zaujali hlavně nebojácné veverky v lanovém parku a perfektní pláž s grily zvoucí na provoněnou večeři. Automobilka Koenigsegg zde také vyrábí (a testuje) jedny z nejrychlejších aut na světě na bývalé letecké základně kde se dřív vyráběly stíhačky Gripen.

Brio Lekoseum je doporučení hodná zastávka pro cestující s dítětem, i pro dospěláky s duší dítěte.

Neviděli jsme se snad 5 let, ale když už jedeme „kolem“ co tak stavit se „na stopičku“? Martin se Zuzkou žijí ve Smalandu „místě kde nic není – hadi, plži, pláž, lesy a jezera – ale zas je to echt Švédsko“ a pracují jak jinak než v Ikea.

Na kole jsme se naučili jezdit pravidelně v Dánsku, Traily Värnamo jsme tudíž nemohli vynechat. Zvlášť když na projížďku přibyl parťák Jožka jež poblíž pracuje a přivezl nám z domova lezecké a kempovací vybavení, které se po rozhodnutí „zkusme dát nejvyšší horu každého navštíveného státu“ bude hodit.

V národním parku Store Mose proběhl první neúspěšný pokus hledání losů.

Příjezd do Goteborgu provázely rozpaky. Velké auto prakticky není kde levně zaparkovat, město je „eko“ a jinak než autobusy nebo na kole se zde „nejezdí“. Zajímavé na město kde má sídlo automobilka Volvo. Hodně švédů jezdí na blízké ostrovy na dovolenou. Nám se v záplavě tradičních lezeckých cest podařilo najít i sportovně odjištěné sektory.

Pláž v Saltkallan je nejen super místo na okoupání ve fjordu, ale hlavně je blízko dálnice a je zde i dětské hřiště…

Skalní rytiny (petroglyfy) Tanumshede se mezi památky chráněné UNESCEM zařadily díky vysokému množství a pestrosti motivů odhalující život a víru lidí obývajících skandinávský region v době bronzové.

Národní park Abisko bývá využívá jako start 105km dlouhého cca 11 denního King’s Trailu do Nikkaluokta. S dítětem to úplně vhodné není, proto nám stačily 4km procházky které jsou zde taktéž úžasné.

Nejvyšší vrchol Švédska Kebnekaise

2096 metrů vysoká Kebnekaise bývá popisována jako jedna z mála hor Evropy, které se prakticky nedají zvládnout za 1 den. Obvykle se první den ujde s plnou polní 19km (500 výškových metrů nahoru a 300 dolů) z parkoviště Nikkaluokta do základního tábora Kebnekaise Fjallstation, druhý den na 15ti km vyleze 1400 výškových metrů nahoru a dolů, no a sestup zpátky na parkoviště třetí den.

To všechno je ale jen na jižní vrchol Kebnekaise, který sice byl nejvyšší horou Švédska po mnoho let, ale díky odtátí sněhu na vrcholu se za posledních 50 let snížil o 24 metrů a prvenství převzal kamenitý severní vrchol. Přejít mezi nimi po sněhovém hřebínku ostrém jako břitva s častými převějemi a potenciálním pádem stovky metrů si ani vůdci s klienty netroufají a proto se všichni spokojí s dosažením o metr nižšího jižního vrcholu a severní zůstává dostupný pouze horolezcům.

Že Míša na Kebnekaise nemůže je jasné. Že nejsme ochotni platit extrémně drahé ubytko na Fjallstation také (přes 2000kc za 1 postel ve společné noclehárně je cena pro členy, členství 1000Kč, nutné bookovat měsíce dopředu s nejistým počasím, v květnu už 2 postele ani 2 noci po sobě na srpen volné nebyly) Jak to ale udělat abychom se mohli pokusit nejvyšší horu Švédska zdolat a Míša nemusel čekat týden na parkovišti?

Na chatu přece lítá helikoptéra a cesta i s vyvezením bagáže je levnější než 1 noc na chatě, navíc jako bonus let helikoptérou Tzn. že v 8 ráno letí Tomáš, postaví stan a tentýž den vyleze na vrchol, brzy ráno další den seběhne dolů aby Markéta mohla v 8 nasednout na vrtulník a totéž zopakovat => za 2 a půl dne je teoreticky hotovo! To by ale ovšem muselo vydržet 2 dny hezké počasí, což se na severu moc nenosí…

Z Kiruny jsme nakonec vyrazili ještě odpoledne tak aby se stíhal poslední odpolední let a byla šance sehnat spolulezce na severní vrchol. To se sice nepodařilo, ale po odchodu od stanu v 6 ráno jsem stál na jižním vrcholu a odhodlával se jít na severní kolem poledne a ve 3 odpoledne už byl zpátky v kempu. Tam už dávno čekala Markéta s Míšou – zítra bude pršet tak není čas ztrácet čas a za hodinu už Marky razí k vrcholu. Ještě chvilku odpočinku a i Tomáš s Míšou vyráží v 5 odpoledne na opačnou cestu k autu. Když bude Míša většinu cesty spát v nosítku tak se to snad zvládne líp než bdělý zítra. V 10 večer cestu přehrazují 2 losi a ne a ne uhnout, nikdo kdo by pomohl. Únava po 25km a cca 2000 výškových metrech totální. Jen padnout a spát, stále ale ještě 10km chybí, snad zde nejsou medvědi nebo vlci! Do auta se plazíme po půlnoci. Narozdíl od dopoledního mléka si Markéta v 9 večer z vrcholu užívá čisté výhledy, už ale není energie na náročnější východní cestu tak volí západní která je ale delší a taktéž po půlnoci zalézá totálně unavená do spacáku v basecampu, ráno balí stan a než začně pršet dopoledne je u auta. Všeho všudy den a půl celkem 😀

V Kiruně je aquapark, kde jinde zregenerovat totálně unavená těla než v sauně. Kéž by ale nebyla energetická krize a mohli trochu vyhřát bazény aby nemrzl ani Míša:)

Výběr destinací popsán zde, 3 týdenní pobyt v Dánsku zdokumentován zde a nejkrásnější 2 měsíce v Norsku pro změnu zde.