Dánsko je země kde:

• opravdu HODNĚ lidí má karavan, doplňování pitné vody ani vylití odpadní není žádný problém
• „Kempování“ je většinou zakázáno, ale „přenocování v autě“ (= neroztáhnout markýzu, nevytáhnout židličky, …) je povoleno prakticky všude
• na záchodech v parku mají boxy na použité injekční stříkačky
• „Holger Danske“ je stejná legenda jako Blaničtí rytíři, král Artuš, císař Svaté říše římskéFrederick Barbarossa a mnoho dalších. Mohutný vikingský válečník spí v podzemí hradu Kronborg a přijde Dány zachránit až jim bude nejhůř.
• Cyklostezky vedou krajinou a podél silnic i tam, kde si popovídáte leda se všudypřítomným dobytkem.
• Každý s vámi hovoří velmi přívětivě anglicky, jako by to byl jejich rodný jazyk. (Napříč generacemi)
• Děti jsou na prvním místě. Většina z kolemjdoucích mává, usmívá se, chválí, či se jinak zajímá o a to i když jim zrovna stojí v cestě, otelpává výlohu, ruší při odpočinku v parku nebo za hlasitého pokřiku rozhání právě krmené kačeny
• Lachtani mají být všude a nejsou k vidění za to srnky zkouší jak rychlý a pohotový cyklista je velmi rády.

Za 18 dnů na cestě (2 na dálnici v ČR a Německu a 16 v Dánsku) počítač ukázal 2590 km ujetých za 39 hodin, průměrnou rychlost 64km/h a průměrnou spotřebou 11,6km/l:

V pátek ráno se podařilo vyzvednout Míšův pas a mohlo se frčet. Zastávka v Praze u kamarádky Dominiky byla příjemná a první noc a ostrý test auta proběhla už u Německého Lipska. Abychom nestrávili celou sobotu v autě, zastavili jsme si u jezera poblíž Hannoveru kde se podařilo vyměnit plynovou bombu a na farmě zkouknout kozy a koníky.
Ještě v sobotu večer jsme přijeli do Hamburgu kde jsme plánovali strávit celou neděli. Markéta už domeček na kolech řídila několikrát, no v takhle velkém městě to bylo poprvé, ale obstála na jedničku. Ustlali jsme si přímo v centru v docích a ráno vyrazili na obhlídku města. Historické doky mají své kouzlo a až neuvěřitelné že hned vedle nich vyrostla supermoderní čtvrť HafenCity. Po „náplavce“ jsme se dostali až před divadlo An der ELbe a po ochutnání místní „Fish und brot“ vyrazili ke kostelu sv. Michaela a odpočali si na obrovském náměstí Rathausmarkt. Samotná radnice má přes 600 místností!

Dánsko nás přivítalo klidným dálničním odpočívadlem přímo u jezera, kde každé stání mělo vlastní stůl s lavičkou a na benzince je možné doplnit pitnou vodu a vylít odpadní. No namlsali jsme se pěkně.
První den jsme zamířili do městečka Ribe kde se podařilo zjistit že kempovat (vytáhnout z auta stůl, židle, roztáhnout roletu) sice zdarma nesmíme, na to jsou určené kempy, za to ale parkovat můžeme zdarma až 48 hodin, což je naprosto parádní. Zde jsme poprvé vyzkoušeli vozíček a vyrazli k moři. K tomu se sice dorazit podařilo, na na ostrov už ne, i tak jsme měli co dělat abychom se v silném protivětru vrátili zpátky.

Muži u moře jsou zajímavou dominantou města Esbjerg kde by radní rádi zbudovali krásnou zátoku.

Přímo nás uchvátili písečné duny u pobřeží Hvide Sande. Tohle místo dle nás obývají Trolové a nikdo nám to nevymluví. Míšovi se velké pískoviště líbilo náramně, nám písek opravdu všude o trohcu méně.

Thy národní park je přírodní zajímavost Dánska číslo 1. Nám se sice jelena vidět nepodařilo, na druhou stranu jsme zjistili že je to tu plné Německých surfařů kteří místo přejmenovali na „studenou Hawai“, při procházce jsme zahlédli alespoň srnku a za několikerého zmoknutí projeli parádní traily na kole.

Městečko Hanstholm je známé svým pobřežním opevněním (kterého je jinak plné celé pobřeží, až se člověk diví že Dáni raději zbaběle jen hledali s kým se kamarádit aby se válce za každou cenu vyhnuli), vesnici Raehr na druhou stranu udělujeme první místo za nejlepší dětské hřiště.

Trošku nám to přeskládalo plány, ale když jsme se dozvěděli že ve městě Aalborg bude po dvouleté pauze způsobené covidem znovu karneval, nemohli jsme chybět. „Největší karneval“ v severní Evropě změlo trochu troufale, no oproti skutečnosti to ještě bylo slabé. Vemte si Brněnský Majáles, vynásobte to 10x a pak se dostanete na jednu třetinu toho co se odehrávalo tady. Lidi se sjíždějí už od pátku, v neděli to končí, samozřejmě že první „unavení“ byli hned během dopoledne… no už rozumíme co to znamená pít jako Dánové. Ubytování jsme našli v underground čtvrti Fjordbyen kde žijí hlavně „umělci“ kteří se netají svým kladným vztahem k alkoholu a drogám 😀 Velmi se nám líbilo přírodní koupaliště Vestre Fjordpark, líbilo by se nám ještě víc kdyby bylo o 20 stupňů víc a nefičel extrémní vichr kvůli kterému Míša nedokázal stát na nohou.

Rubjerg Knude Fyr – maják v písečných dunách který musel být o 70 metrů přesunut do vnitrozemí, protože moře si z písečného útesu neustále ukusuje. Základy původního majáku jsme viděly jak už padají do moře.

V městečku Hjorring jsme zjistili že Dánové mají úžasné bazény, prakticky aquaparky. 50m plavecký bazén, dva dětské pro větší i menší, tobogán, vířivka i sauna a to vše s celodenním vstupným za cenu 2 hodin v hodonínském kryťáku.

Rabjerg Mille je Dánská poušť s 40 metrů vysokou písečnou dunou která se neustále pohybuje.
Grenen je písečná naplavenina na poloostrově Skagen Odde, místo setkání Severního a Baltského moře. Nejen díky tomuto místu a erozi půdy se rozloha Dánska neustále mění – o stovky metrů za desítky let. Tam kde před 50ti lety bylo letiště a přistávací plocha na moři je dneska pevnina odkud ani moře není vidět.

Kol a trailů si užíváme opravdu dostatek, parádní byly hlavně na pobřeží u moře jižně od Skagenu, ale v CHKO Rebuild Baker to také šlo (aspoň poté co jsme se přestali ztrácet a konečně našli kudy jet)
Podařilo se nám zdolat Ejer Bavnehøj, nejvyšší „místo“ první navštívené země. Půjde to stejně snadno i nadále? Horou onen vrchol nazývat nebudeme, se 170m.n.m. se na něj dá vyjet autem a i Míša se tam vydrápal po svých 🙂 Jo to kdybychom si troufli na podle posledních měření o půl metru vyšší Møllehøj, to už by byla jiná 😃
Na zámek Egeskov doporučujeme vyhradit si celý den 🤩☀️ Překvapilo nás množství hřišť, muzeí, labyrintů, motokáry, stezka korunami stromů a spousta dalšího vyžití. Takový Disney land přímo v zámecké zahradě.

Møns Klint je pobřežní útes na východě dánského ostrova Møn, tvořený křídou. Je dlouhý přes 6 km, nejvyšší bod, známý jako Dronningestolen, dosahuje výšky 128 metrů nad mořem.
Další den se zvládl cyklovýlet do mokřadové ptačí rezervace – kde jsme se konečně pochopili proč je nám pořád zima. V Dánsku se totiž neříká „jedna vlaštovka JARO nedělá“ jako u nás, ale tady vlaštovky oznamují LÉTO. Odpoledne v dalším bazénu bylo super, sice bez tobogánu, ale stejně několik bazénů, sauna a jako bonus lezecká stěna i vodní nafukovací hrad.

Roskilde jsme prošli navečer, s dítětem spícím v kočárku, lahví vína a pytlem brambůrků v ruce to byla velmi zajímavá destinace. Ve zdejší UNESCO katedrále odpočívají dánští králové a chvíli po nás tudy projížděla i slavná Tour de France. Co nás opravdu nadchlo bylo interaktivní vikingské muzeum se spoustou lodí, ukázkou výroby, popisem cest a spoustou dalšího.

Na Kodaň jsme si vyhradili 2 dny a stálo to opravdu za to. Oproti minulé návštěvě, kdy byla náměstí zaplněná fanoušky fotbalového ME zde bylo podstatně míň lidí. Tentokrát byl čas i na návštěvu Svobodného města Christiánie – polonezávislé anarchistické komunity ležící na ostrově kde je marihuana cítit na každém rohu.

Dyrehavsbakken je nejstarší zábavní park na světě, otevřen byl již roku 1583 a stojí za návštěvu nejen díky dřevěné horské dráze.

Zámek Frederiksborg je postavený na ostrově uprostřed jezera a proto připomíná naši Červenou Lhotu. Sídlo zde má muzeum „národní“ historie, což znamená spousta obrazů panovníků a nic jiného (bohužel to není muzeum „přírodní historie“ s kterým jsem si to spletl), mrknout jen z venku byli bychom spokojenější…

Hrad Kronborg nechal postavit vychytralý dánský král pro kontrolu moře (prochází tudy hlavní lodní cesta z Baltu na západ) údajně proti pirátům. Mýtné bylo na bázi „dobrovolnosti“, s tím že kdo nezaplatí je automaticky považován za piráta a mohlo se po něm střílet. Cena byla v době vzniku pevnosti pevně daná, platilo se prostě za loď. To se ale nelíbilo následovníku který chtěl vybrat víc, proto stanovil clo podle hodnoty nákladu, kterou vždy oznámil kapitán podle vlastního uvážení (říct podvodně nízkou cenu se nevyplácelo, za udanou hodnotu mohl král celý náklad koupit.)
Dle naší průvodkyně za sebou všichni chlapi chtějí zanechat stopu. Proto lze na hradě Kronborg i v Kodani všude nalézt C a uvnitř IV jako Christián IV. Hrad sice postavil jeho předchůdce Frederick, no ale když vyhořel, následovník nechal všude vyrýt svůj monogram… Asi jako když se podepisujeme do něhu 🙂

A co se Míša naučil v Dánsku ?

• plavat s křidélky a pochodovat po bradu ve vodě
• poprosit ručičkama, když chce sušenku
• říkat ham, aby dostal jídlo, haf na pejsky a mávat, když letí ptáček
• vyjít a sejít pár schodů bez držení se zábradlí.
• No a běhat v lesních kamenitých a písečných cestách. (Po Švédsku už třeba půjde i tam kam chceme my )

Výběr destinací popsán zde, následujících pár týdnu ve Švédsku popsáno tady.