Langkawi je konečně ostrov s plážemi dostatečně slušnými na koupání a nejlepším místem by mělo být Pantai Cenang, kam jsem se po 3 hodinové plavbě dostal z přístaviště Kuah sdíleným taxi s jedním německým párem.
Hned po ubytování jsem vyrazil na pláž. Nevím kdo vymyslel to chození po horách, takhle si představuji pravou dovolenou!
Byl jsem dokonce tak zabraný do studia Španělštiny (knihu Španělsky za 30 dní s sebou tahám pomalu 7 měsíců a rád bych se dostal alespoň ke čtvrtému dni-lekci), že jsem si málem nevšiml začátku plážového fotbalového utkání při romantickém západu slunce. Po více než 2 měsících v baseball – rugby zemích zase nějaká normální kde všichni milují fotbal. Hra stála za to, užili jsme si ji výborně a za chodidla pořezaná od mušlí to rozhodně stálo.
Ráno jsem sice nemohl chodit, ale to na povalování se po pláži vlastně ani potřeba nebylo. Nápady na půjčení skútru a výšlapu k vodopádům, nebo šnorchlovací výlet ke korálovému útesu, jsem kompletně zapudil.
Jediné, co jsem se po po-obědovém šlofíku rozhodl udělat bylo zaplavat si na ostrov a zpátky. Ostrov mohl být asi 1,5km vzdálený, když tam dám pauzu tak by to neměl být žádný problém. No nakonec jsem nedal ani to – po 15 minutách od břehu jsem si vzpomněl na všechny ty výstrahy ohledně medúz a raději se vrátil zpátky. Tak alespoň další fotbálek na pláži a připravit se na večer…
Ještě před večeří jsem potkal Francouzsko – Německou ideální skupinu (1 kluk a 3 holky), která šla nakupovat pití na večer – večeře počká. Langkawi je duty free ostrov – 700ml Whiskey a 2 Hoegardeny za 22 MYR (110 Kc) je něco co si nechám líbit. Podle toho ta rozlučka také dopadla…
Poslední den? Zopakování velmi náročného programu posledních dní (ležení na pláži, občas osvěžení, ukulele, španělština, spánek na klimatizovaném pokoji) Jelikož na fotbálek dnes přišlo strašně moc lidí, nemělo to žádnou úroveň a tak jsem si řekl že raději naposled skočím do vody – při posledním tempu mě na rozloučenou objala medúza a to byl jasný signál – konec, jede se domů…
Ještě jsme s Francouzkou skupinou (Němka Líza stále nerozdýchala včerejšek a umírala na pokoji) dali večeři a posledních pár drinků na rozloučenou, neúspěšně zkusili zjistit jestli si někdo něco pamatuje ze včerejška a rozloučili se.