NP Abel Tasman je nejmenší NP Nového Zélandu (na rozdíl od minulý týden navštíveného NP Fjordland, který je naopak největší), jeho největším tahákem je Coastal Walk (3-5 ti denní Great Walk) se stanováním a hlavně zkratkami přes moře – samozřejmě pouze za odlivu (který dnes byl ve 4 odpoledne a brodění probíhalo ve 40 centimetrové hloubce), při přílivu (dnes v 11 ráno) to ve více než 2 metrové hloubce nejde.

Jelikož jsem se včera nedokázal rozhodnout, jestli jet do NP v 7:30 s organizovaným výletem, nebo na stopa, jestli se vrátit nebo tam přespat, nemohl jsem skrz tu nerozhodnost až do 2 usnout – takže rozhodně ráno vstávat nebudu! Před 7 mě vzbudil spolubydlící co odcházel do práce a tak jsem zkusil zavolat jestli ještě můžu na zájezd – můžu, ale za 10 minut musím být venku… Jen jsem si stihl změřit teplotu (ano byla, Paralen to spraví), zabalit něco na snídani a vyrazit.

Na procházku jsem byl oblečený až moc, ale na lodi foukalo a tak mi i dnes byla zima – a po vysednutí jsem se rozklepal zimnicí… no to jsem zvědavý jak těch 16 kilometrů zvládnu, doufám že se tam stihnu dostat než autobus ujede…

Ale pěkně popořadě – na loď jsme nastoupili v Kaiteriteri a první zastávka byla u Tokangawka (Split Apple Rock), poté už jsem jen přejeli podél pobřeží a já vysedl na Anchorage beach. Musím říct že se cítím pravdu blbě jako pořádný turista – většina lidí jde vícedenní trek (a dokonce se stanem, ani ne v chatkách), někteří jedou lodí dál do méně turistických míst, někteří nasedají na kajak, jen já se vydávám na tu nejtradičnější a trasu plnou lidí…

Snídani jsem dal na Te Pukatea Bay a na pláži se i trochu prohřál. Díky tomu mi ale tento 3 kilometrový úsek netrval hodinu a půl ale přes 2 a já už měl jenom necelé 4 hodiny na hlavní 12 kilometrový přechod (žádný problém normálně, ale ne s nachlazenými průduškami a nohama které neposlouchají, myslel jsem že to opravdu nestihnu, takže další Paralen a jde se na to…)

Oběd jsem dal na Yellow Point Lookout, kde mi dělali společnost 3 ptáci hnízdící pode mnou.

Nohy se nakonec nějak rozešli, já měl čas i odpočívat a dorazil s předstihem – jen mě pobavilo že angličanka Rachel, s kterou jsem čekal na autobus, dokázala dnes v pohodě dojít tam a zpátky, zatímco já se bál, že nestihnu ani cestu jedním směrem 🙂 Alespoň mě poradila co navštívit na severním ostrově, kde přespat a jak se dostat na Tongariro Alpine crossing.