Po obědě s CS hostitelem Joe (za výběr výborného hovězího ho chválím) jsem si vypůjčil skútr a zajel k chrámu Tanah Lot.

Po návštěvě jsem zastavil k odlovení mé jedihé geocache mezi nádhernými rýžovými políčky.

A na Echo beach konečně vyzkoušení surfování – podařilo se mi domluvit cenu 100 000 IDR na 6 hodin v průběhu dneška a zítra. Co mi před zaplacením zapomněli zmínit, že obrovské vlny a silné proudy opravdu nejsou pro začátečníky ideální.
Zhodnocení prvního dne? Od prkna naprosto rozdrásané bradavky a odřené celé tělo (břicho, stehna, předloktí), puchýře v dlaních a to jsem hodně rád, že jsem z nedobrovolné cesty mezi korály, kde mě proudy a vlny pohazovaly jako kus hadru, vyvázl se zdravou kůží. Naprosto nejhorší bylo dostat se z pláže za vlny, to se mi prostě nepodařilo a každá větší mě zpláchla zpátky na pobřeží, takže už jsem se jenom placatil tam a šetřil síly na zítřek.

Pln energie a odhodlání jsem ráno vyrazil k dalším pokusům. Heslo „nikdy se nevzdávej“ se hodilo víc než kdy jindy (ani po 100 nevydařených pokusech…) Zrovna když už jsem si notoval „Don’t stop me now, because I am having a good time“ tak mě semlela taková vlna, která jsem myslel že mi zlomila záda a připadalo mi že už nevyplavu…

Závěr? Nejdelší jízdu odhaduji na cca 100 metrů, i když nechci ani tipovat, kolik z toho bylo opravdu ve stoje na prkně a kolik doplňování tekutin při pití slané vody pod vlnou…

Abych nezapomněl, ráno se mi v nějakém chrámu podařilo spatřit oslavu, během které probíhal pravý kohoutí zápas – narozdíl od půlhodinového tréninku, který jsem shlédli na Jávě a z které odcházeli oba kohouti nezraněni, zde bylo hotovo během pár sekund a jeden šampion už se hodil leda na polévku…

Maličký problém nastal při vracení skútru – v půjčovně mi sice řekli že zavírají už ve 4, ale já přece musel trénovat, takže jsem jim ho přivez až ve 16:03, kdy už tam nikdo nebyl. Odstřihnutý mobil po vyčerpání kreditu s řešením situace moc nepomohl a tudíž jsem skútr nechal u sousedů a doufal že jsou poctivý (další den mi majitelé půjčovny potvrdili že jsou a skútr vrátili

Na západ slunce jsme jeli společně s Joe a jeho kamarádkou Bridget – lepší rozloučení s Indonésií jsem si těžko mohl představit.