Ráno jsme narychlo jen od cesty omrkli Monkey temple.

První opravdovou zastávku jsme dali na známé Lovina beach.

Super byla také prohlídka hinduistického chrámu, kde jsem dostal i sexy obleček – teď už normální CS nenajdu nikdy 🙁

Nejlepší potápění nás čekalo až v Tulamben Marine Reserve u vraku lodi.
Zde jsem zjistil že i při free diving se můžete podívat na pěkné věci a přístrojové potápění úplně nejnutnější není. Já se sice přizdisráčsky potápím sotva pár metrů pod hladinu, ale Martina se na nádech ponoří do 30 metrů, i při plavání vydržela pod vodou déle než minutu a loď podplula bez problémů celou!

Noc jsme strávili v malebné vesničce Amed, pro Martinu cíl cesty a ráj pro free diving. Já byl spokojený s luxusním ubytováním s výhledem na moře i mount Agung a dalším šnorchlováním na korálovém útesu – je super, že moře je tak rozmanité, že při každém ponoru vidíte něco nového.

Po týdnu nastal čas se s Martinou rozdělit a přiblížit se na poslední 2 dny směrem k letišti, do surfařské oblasti Canggu. Je až neuvěřitelné, že ač jsme oba tvrdohlavý, zvyklý cestovat sami, jít si kam a kdy se nám zlíbí a bez toho aniž bychom to museli s někým konzultovat, jsme se dokázali nezabít 🙂

Jelikož zde neexistují autobusy, prakticky jedinou možností pohybu je vypůjčit si skútr. Bohužel ale skútr nikdo nepůjčí na jednom místě pokud ho chcete vrátit na jiném, takže mi zbývalo buď platit za 85 kilometrů cca 450 korun za taxi, anebo zkusit štěstí mým oblíbeným dopravním prostředkem stopováním.
Měl jsem ohromné štěstí že hned první auto jelo až do Denpasaru (odkud už jsem vzal za 25 korun grab bike) a tudíž cesta byla naprosto super a bezproblémová, i když i tak jsem nepřijel dřív než po 4 hodinách cesty až v 9 večer za úplné tmy. Rodinka byla super, žijí ve vesničce kde zůstává i jejich 3-letý syn, ale oba pracují v hlavním městě, aby se mohli uživit – prakticky to znamená, že syna vidí jednou za týden nebo i míň.

Můj CS hostitel Joe pracuje v Potato Head beach klubu, u kterého jsem na něj do skončení šichty v 11 hodin čekal – což se nelíbilo vyhazovačům, kteří mi několikrát přišli vysvětlit, že na pláži spát nesmím…