„Konservasi biota laut Berau“, jak se celým jménem jmenuje Indonézská nezisková organizace na ochranu želv založená Českou bioložkou Hanou Svobodovou (www.morskezelvy.cz), působí na ostrovech BilangBilangan a Mataha. S 10 (v zimě) až 50ti (v létě) želvama, které zde denně přijdou naklást vajíčka, se jedná o 7. nejdůležitější oblast na světě co se ochrany mořských želv týče. Nejvíc důležitých informací v případě zájmu o dobrovolničení na ostrovech naleznete v tomto dokumentu, připadně můžete kontaktovat přímo Hanu přes  https://www.facebook.com/morskezelvycz-607230715971714/ (jak skrze ostrovy, tak případně jinou nabídkou na pomoc)

CESTA:
Jelikož na ostrovech není sladká voda, musí se dovážet. Proto jedeme velkou dřevěnou lodí a ochranářům vezeme 5 tisíc litrů pitné vody, která na 2 ostrovech vystačí 10ti lidem asi na měsíc.
Nevýhodou je manévrovatelnost lodi – na příliv čekáme do půlnoci 5 hodin a cesta by nám měla trvat 6 hodin namísto dvou a půl na rychlé loďce. Jenže navigovat 15ti metrovou loď v noci, v místy jen pár metrů širokém řečišti uprostřed mangrovníkového lesa, není zas tak jednoduché a hlavně jsou velké vlny a tudíž nám cesta trvala 11 hodin a další hodinu jsem museli čekat na příliv, takže krásně zaokrouhlená polovina dne na lodi… Na druhou stranu cesta na takovéto lodi měla své kouzlo a při sezení před kajutou jsem si připadal jako Huckleberry Finn při své cestě po Mississippi.   

Na cestu se k nám přidali ochránci z jiné skupiny „ProFauna“ a prokázali se jako opravdový mořští vlci – zatímco jeden skrz mořskou nemoc krmil rybičky z paluby, druhý se raději rozhodl čelit vlnám a proudům a kdybych ho nevytáhl na břeh, topí se tam dodnes 🙂

Převozit zásoby jídla (rýže, zelenina, ovoce), výbavy (matrace, baterky…), naše batohy a přečerpání vody zabralo díky nutnosti překládání na menší loďku další 2 hodiny a přes poledne jsme se u toho řádně zapotili.

DENNÍ NÁPLŇ PRÁCE:
6:00 projít pláž a přemístit nová hnízda z nevhodných míst (příliv by hnízdo mohl vyplavit a želvy utopit, atd.), pomoc velkým želvám které zůstali zaseknuté na souši
16:00 obejít ostrov a hledat hnízda od kterých vedou stopy malých (včera vylíhnutých) želviček do moře. Ty hnízda se poté vyhrabou, spočítá se kolik vajíček tam bylo a vytáhnou se želvy, které se nedokázali vyhrabat sami (zaseknuté o kořeny stromů atd.) V hnízdě by je čekala smrt udušením, nebo by posloužili jako pochoutka varanům.
19:00 vypouštění nasbíraných želviček do moře – pro mě nejkrásnější okamžik celého dne. Až 500 malých želviček, které by jinak pravděpodobně čekala smrt, se vysype na pláž a můžete pozorovat jak všechny, hnány světlem na horizontu, cupitají směrem do mořskýh vln.
24:00 obejít ostrov jako hlídka kvůli zlodějům vajíček, případné přemístění nevhodně nakladených vajíček

Ve volném čase se ochranáři zabývají výrobou suvenýrů (želviček) z kokosových skořápek, hrají šachy, baví se hrou na kytaru, vaří, rybaří, atd.

V době odpočinku se mě jedna krásná slečna (nechci Hanku jmenovat přímo) zeptala, jestli spolu ochranářům vymalujeme. Pln očekávání jak se SPOLU budeme potit, jsem souhlasil a dal se do práce.
I ona se dala do práce…

V podobném duchu probíhala i výroba nové skříně – zde už v síti usnula natvrdo, což nechápu jak se jí, při řezání dřeva a zatloukání hřebíků jen pár metrů od jejích uší, podařilo:)

Kolik platíte za jeden kokos? Zde to stojí vyšplhání na palmu a můžete si jich natrhat kolik chcete:)
Otevírání mačetou mi sice nejde tak dobře jako domorodcům (asi 5x pomaleji, s milionem třísek na podpal a kokos rozhodně není tak krásně osekaný), ale prsty mám zatím všechny – a to se při nejbližší nemocnici vzdálené 12 hodin lodí a dalších 4 hodinách cesty autem počítá!

ODPADKY:
Moře denně vyplaví spoustu odpadků, které jsme do něj my lidé naházeli. Aby se do nich želvy nezamotali (nebo přes ně vůbe přelezli), chodí se pláž čistit. Asi nikoho nepřekvapí že posbíraným věcem vévodí plasty, ale co přesně? O prvním místo svádějí nelítostný boj PET lahve s polystyrenem, následovány sandály, šampony, šňůrami a další hromadou bordelu! Ze skla se hromadí hlavně láhve (bez vzkazů) a žárovky, úlomků je překvapivě minimum. Myslel jsem že 2 kilometrovou pláž ve dvou lidech vysbíráme – za hodinu jsme neprošli víc než 250 metrů a nanosily 3 plné pytle!
Velké dřevěné klády se rozřezávají a pálí – opět aby přes ně želvy mohli přelézt, případně aby se neoběsili.
Až zase někoho uvidím házet prázdnou láhev do vody, myslím že dostane výchovnou.

ZKUŠENOSTI S VYKRADAČI HNÍZD:
Tak za prvé jsou 2 druhy zlodějů želvých vajíček:
– Rybáři kteří se rozhodli si přilepšit – zajímá je jedno hnízdo a v případě načapání při činu chtějí jenom utéct
– Profesionální zloději: dřív na ostrově žili, vybírali VŠECHNA hnízda a vajíčka denně odvážela loď. Když zloději zjistili, že ochranáři začali hnízda přenášet do uzamčené ohrady, přiběhli k domku rangerů a vyhrožovali jim mačetama! Teď už si zvykli že je ostrov hlídaný a proto přijíždějí v noci, pokusí se vybrat nějaká hnízda a jedou pryč bez napadání ochranářů. Ale když ti je přistihli při činu a nechtěli nechat odjet, opět neváhali vzít do ruky mačety a útěk si vynutit.

LOV RYB DYNAMITEM:
Bohužel se v téhle oblasti (národní park kde je rybaření zakázáno všemy způsoby) rybáři moc nenamáhají s používáním sítí nebo dokonce prutů a háčků, ale jednoduše do vody hodí dynamit a čekají co vyplave břichem vzhůru. Kromě toho, že výbuch celkem znehodnotí rybí maso, naprosto nenávratně to zničí korálové útesy! Tohle „štěrkoviště“ je z úlomků korálů, těch v kterých nacházeli život miliony rybiček a dalších živočichů.

Ochranářům se sice párkrát podařilo přistihnout rybáře přímo při činu a dokonce i vyfotit, ale zkorumpovaní policisté a soudy řekli, že na fotce rybářům není vidět do obličeje a tudíž si loví v klidu dál. Proto Hanka na ostrovy přivezla dron s kamerou a všichni doufáme, že se podaří získat takové důkazy, které pachatele konečně dostanou za mříže a jim podobné od toho odradí.
Kluci z ProFauny koupili nějaké ryby a po vykuchání bylo jasně vidět že vnitřnosti jsou kompletně zničeny od exploze. Proto si vzali rybáře na pohovor – no snad jim trochu domluvili.

DRON:
Jelikož ochranářům bylo potřeba ukázat, jak dron používat, mou hlavní náplní dne bylo si s tím hrát:) Přiznám se, že jsem se dost bál abych ho někde neutopil, nezakopal do písku, nebo nenechal ve větvích, ale jinak zábava suprová a fotky z výšky jsou opravdu pěkné.

Korýlový útes u Matahy:
Plavat nad korály v cca 5 metrové hloubce je super, voda je tak čistá že je krásně vidět na dno a potopit se tam není žádný problém. Výrazně větší vzrušení začíná na útesu, kde je vidět jenom tmavě modrá hlubina. Dno zde z ničeho nic klesá do 50 ti metrové hloubky, vidět není naprosto nic a i když jsem se plavat nikdy nebál, tahle nekonečná temná hlubina budila respekt.

Duchové na Mataze:
Před odjezdem na Matahu mě Baju varoval, že bych tam jezdit neměl, pokud se bojím duchů. V noci tam prý obchází a ochranáři jsou při nočních hlídkách neklidní, on pro jistotu zůstal na BilangBilanganu. Jelikož souhlasím s Indianou Jonesem, že větší nebezpečí než od duchů hrozí od živých lidí, na ostrov jsem samozřejmě jel. Když mě kolem půlnoci při spaní venku v síti probudilo volání jménem, nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Když jsem kolem půl druhé „viděl“ přicházet 2 neznámé postavy a při pokusu na ně sáhnout jsem jen promáchl do vzduchu, to už jsem se raději přesunul do pokoje a zamknul za sebou dveře 😀

Na co se těšit?

PALMOVÝ OLEJ:
Palmový olej je na trhu nejlevnější a proto se v dnešní době použivá prakticky ve všem – na smažení, v čokoládě, ale i v kosmetických produktech.
Problém je v tom jak se získávají palmové plantáže. Prales na Borneu se buď kácí nebo vypaluje a na zabité orangutany se nehledí. Jelikož mezinárodní smlouva zakazuje prodávat prales na plantáže, obchází se to následovně: zástupce nadnárodní korporace dá pár stovek a kanystr benzínu někomu chudšímu, komu nedělá problém les zapálit. A shořeliště už poté vláda může bez problémů prodat!
Plantáže navíc ani neřeší nezaměstnanost – na nich obyčejně pracují za mizerný plat lidé přivezení odjinud, příplatky mají pouze za hlavu zabitého orangutana.
Možností boje proti tomuto byznysu je více – existují certifikáty, které potvrzují že olej pochází z „čisté“ plantáže, případně že výrobek (nebo např. restaurace, školní jídelna) nepoužívá palmový olej vůbec. EU sice vymýšlí, jak proti deforestaci bojovat, ale nejdále je v tomto zatím Francie, která na dovoz palmového oleje uvrhla vysokou daň, tudíž už není nejlevnější a poptávka by měla klesat. Vlády sice můžou vymýšlet pravidla, ale pomoct může opravdu každý – záleží jen na nás jestli si výrobek obsahující palmový olej koupíme nebo ne. 

Nakonec bych rád připsal velké poděkování oběma mým sponzorům.
Na ostrovech je opravdu hodně komárů a horečka Dongue není úplně vyloučena. Po nastříkání  repelentem Predator od firmy Leroy Cosmetics se ke mně nepřiblížil jediný.
Čelovka Coleman s infračervenou diodou od firmy www.outdoor-a-sport.cz zase skvěle posloužila při noční práci s želvama – normální světlo želvy v noci hodně ruší a dezorientuje, ale infračervené světlo snesou.