Sun Moon lake = jezero Slunce a Měsíce, největší jezero na Taiwanu.
Plocha vodní hladiny je 800 hektarů (celá chráněná oblast má 9 000 ha), je zde 140 milionů m3 vody, největší hloubka je 30 metrů.
Rekapitulace proč je plavání absolutně zakázáno:
– přes jezero jezdí spousta lodí které by plavce přehlédli
– jezero slouží jako zásobárna vody pro elektrárnu (takové Dlouhé stráně) a nasátý do elektrárenské turbíny opravdu být nechcete
– na dně je špinavé bláto a olej od lodí
– a protože jezero slouží jako zásobárna pitné vody (Věřím že nejsem jediný kdo nechápe jak může být dobrá k pití ale škodlivá k pokožce při plavání…)
Asi proto zde každý rok v září plave 25 000 lidí 3 nebo 5ti kilometrovou trasu napříč jezerem.
Po vydatné snídani a psychické přípravě (v noci jsem toho při přemýšlení, jestli se utopím nebo skončím ve vězení, moc nenaspal a rozhodl se to vzdát) jsem si jako strečink dal 6 km na kole do kopce, zamčel kolo v přístavu Chaowu pier, nechal na něm baťůžek s vodou, tričkem a sandály a jen v plavkách se přesunul k vodě. U sebe jsem měl 2 kovové 50ti dolarovky na loď na cestu zpátky, klíček od kola a v ruce foťák (neplave se s ním nejlíp, ale na kole jsem ho nechávat nechtěl)
Ve vodě bylo asi 5 plavců – super, pokud mě vidí kamery, budou si myslet že patřím k nim. Angličtina žádná, takže znakovou řečí jsem ukázal na sebe jakože JÁ, na druhý břeh jakože PLAVU TAM. Odpovědí byly zkřížené ruce jakože NESMÍM. Mou byl prst na ústech ABY O TOM NIKOMU NEŘÍKAL a v 6:30 jsem skočil do vody a bez otáčení vyrazil k 3 kilometry vzdálenému přístavu Ita Thao pier.
Voda byla naprosto výborná, proti moři čistá a osvěžující, ne moc studená ani moc teplá, prostě ideální na plavání.
První odhadem půl kilometr ubíhal dobře, start se vzdaloval, nervozita klesala, narozdíl od včerejší noci jsem věděl že když už jsem ve vodě tak musím. 
Další kilometr byl horší, cíl pořád v nedohlednu, start se nijak viditelně nevzdaloval a opět se ozvalo (stejně jako celou cestu na motorce nebo na kole) před 6ti lety zlomené levé zápěstí. No nic, pokud tu ruku nechci uřezat, tak si na to asi budu muset zvyknout 🙂
Otáčel jsem se vždy když jsem uslyšel zvuk motoru – bál jsem se aby mě někdo náhodou nejel „zachraňovat“ – naštěstí to byly jen motorky na břehu. A jediná lodička která brázdila hladinu jezera byla daleko a zájem o mě nejevila.
V 7:54 (po 1 hodině a 24 minutách plavání, odhadoval jsem to +- na 2) jsem na druhé straně naprosto spokojen a nikým nepozorován vylézal z vody. Výzva, kterou jsem ještě ráno myslel že vzdám, je splněna a já se cítím tak dobře, že bych se klidně otočil a dal si to ještě na druhou stranu!
Po odpočinku na břehu jsem koupil lístek a vrátil se zpět. Mimochodem, loď to zvládne za 10 minut a lidé na Vás trochu civí když nemáte tričko ani žádnou obuv.
Jelikož bylo pouze 9 ráno a já měl hotovo, rozhodl jsem se nachytat truchu bronzu na molu. Zrovna když jsem se chystal že bych mohl odejít, probudil mě strážník:( Poté co jsem pochopil že mu vadí jen ta přítomnost na molu, ale o porušení příkazů plavání se neví, podařilo se mi ho přesvědčit že jsem spocený a můžu skočit do vody pro ovlažení. V plavání na zakázeném místě pod dohledem ostrahy jsem ani nedoufal:)
30ti kilometrová cesta kolem jezera byla v roce 2012 zařazena cestovním webem CNNGo mezi 10 nejkrásnějších cyklotras světa a tato pozice byla potvrzena zařazením mezi 8 nejkrásnějších cyklotras světa roku 2017 webem Scyscanner. I když v plánu na dnešní odpoledne byl jenom odpočinek, pokud se někde plahočíte 1150 km na kole, byl by hřích vynechat 30 oficiálně nejkrásnějších kilometrů. Musím uznat že výhledy jsou pěkné a jako půldenní případně celodenní výlet je to určitě super, ale stovkám kilometrů po mořském pobřeží se to nevyrovná (navíc na silničku naprosto nevhodné, trekové nebo horské kola by si s tím poradily líp)
Postupně jsem navštívil Ci en pagodu, Xuanguang a Xuanzang chrámy, motýlí údolí a úchvatný Wenwu chrám.
Vesnice původního kmene Ita Thao
Motýlí údolí
Chrám Wenhu
Najeto 39km k a kolem jezera.