Zvládnutí celého 2 a půl kilometrového stoupání na kole mělo 2 předpoklady: pořádně se vyspat a vyjet opravdu brzy, tak abych než začne pařit byl už v chladnějších horách.

V 6 rano jsou ulice liduprazdne a v 7 se v parcích cvičí

Nečekaně nevyšlo vůbec nic. Do postele jsem se dostal pozdě, ale hlavně – má hostitelka Peggy zkoušela jak funguje prerusovana klima – každou půlhodinu jsem se střídavě probudil zimou (to když zapla klimu na maximum) anebo propoceny horkem (to když ji zase vypla) Sice neodpocaty, ale i tak jsem zvládl vyjet po 6. hodině, což by mělo stačit abych do 9ti byl v 1 000 metrech na horach. Koupil jsem snídani i jídlo na příští 2 dny (údajně tam není žádný obchod ani nic jiného k jídlu), ale až po cca 6ti kilometrech, když nade mnou letěl pták který mi narozdíl od minulého týdne nechtěl znásilnit přilbu, jsem si uvědomil ze přilbu nemám! Buď zůstala u Peggy, nebo v obchodě, nebo tam kde jsem dotahoval šroubky na kole. Díky navratu s hledáním jsem ztratil drahocenou hodinu a dnešní kilometry zaokrouhlil z plánovaných 88 na rovnou stovku! Navic jsem jidlo nemusel nakupovat v předražené nonstopce, než jsem vyjel z mesta na druhy pokus tak uz měli otevřeno i obchody… V 9:30, po ujeti 40ti kilometrů a nastoupani cca 500 metrů jsem to v obrovskem horku vzdal a nasedl na autobus, který mi pomohl s dalšími 40ti kilometry a hlavně 1500 vyskovymi metry. Nakonec jsem na tom ještě vydělal – pokud bych jel hned z města tak dám za lístek pro mě 230$, za listek pro kolo 115, ale hlavně, na kolo musim koupit speciální tasku za 850 (to jsem chtěl obejít zabalenim kola do plastových sáčku do koše), celkem 1200$ (pripadne cca 400 pokud by plan se sacky vyšel) Tím že jsem nasedl až v průběhu cesty tak jsme kolo normálně hodili dovnitř autobusu a ja platil jen 150$

Autobusy maji konečnou v Alishan – překvapením byla nejen velká zima, ale i dobře zasobeny 7 11 supermarket hned na nádraží! Odtud mě čekalo dalších 20 kilometrů a 500 výškových metrů na kole.

Tenhle cerveny cypris je starý asi 1600 let, na výšku měří 36 metrů a po obvodu 10,2 metru)

Poprvé na Taiwanu se mi podařilo spatřit opice a to hned 3 skupinky. Jedná se o Makaka formozského, který žije pouze zde.

Jen pro připomenutí že žijí i v téhle nadmořské výšce – měl cca 50cm a asi byl z té zimy ještě víc prokrehly než já, protože preplazit se pres cestu mu celkem trvalo.

Když jsem si s permitem vystavenym národním parkem šel na místní policejní stanici pro jejich permit, vse bylo v pohodě jen do té doby, než jsem se zeptal kdy mam vyjít tak, abych se stihl vrátit za světla. Když mi tvrdil ze můžu vyjít kdykoli, protože tam a zpátky jsou to max 4 hodiny, tak jsem mu nevěřil, očekával jsem 10-12. Tak jsme zjistili že on mi říká čas na přední vrchol (na ten mám povolení), zatímco já chci na hlavní vrchol, na který povolení nemám – já blbec si zažádal o špatný permit 🙁 On mi sice říkal ze tam za žádnou cenu nemůžu a že už se to nedá změnit, já mu jen oznámil že tam jdu za každou cenu, ze rozhodně kvůli administracni maličkosti měnit plány nebudu.
Po příjezdu na ubytovnu jsem zavolal na centrálu národních parků a poprosil o změnu – bohužel oficiálně mi to změnit nemohla, ale neoficiálně mi řekla, ať tam prostě jdu, že mě stejně nemůžou pokutovat a budu vychazet tak brzo kdy to ještě nikdo nekontroluje. Je příjemné zjistit ze i na taiwanu existují lidé, pro které je selský rozum důležitější než slepé dodržování pravidel.

Jo a když jsem se ubytovaval tak volali telefonem z info centra parku, že jsem si u nich zapomněl přilbu! Dnes už podruhé… není náhodou třináctého?

Najeto 60 km s cca 1000 metrovym vyslapem.