Dnes v noci jsem konečně dohnal spánkový deficit, ráno si pořádně odpočinul, vyřídil organizační náležitosti (opravdu raději předražený hotel než couchsurfing za společnou sprchu a noc s majitelem bytu – někteří si CS pletou s erotickou seznamkou) a v 11 byl připravený. Musím poděkovat Kun a Lee ze mě nechal odpočívat ve svém bytě i když on už byl dávno v práci. Myslel jsem ze poledne přečkám někde ve stínu na místní pláži, ale ta ke koupání moc lákavě nevypadala, proto jsem vyrazil rovnou.

Hlavne na severovýchodě ostrova je spousta vojenských základen, všudypřítomnou obavu z číňanů potvrzují i tyto ozdoby v parku v Hualien 

Zrovna když jsem se rozjížděl po fotopauze, prohnal se kolem mě jeden cyklista tak rychle, že jsem si ho sotva stačil všimnout. Za moment byl sice hodně daleko, ale při sjezdu z kopce se vzdalovat přestal, dokonce se začal přibližovat, az jsem ho nakonec dojel a předjel! Větší doping do žil jsem dostat nemohl – on mladý, na lehko, já s ne zrovna aerodynamickou bagazi a hlavně měl dres který mu určitě přidává alespoň 10 km/h! Těch 5 km co jsme se střídali v rozrazeni větru uběhlo neskutečně rychle. Než jsem vytáhl foťák tak mi ujel a já pochopil jaký je rozdíl mezi jizdou v pelotonu a pokusem o samostatný únik. Za sparing partnera bych dal cokoli

Vidět před sebou nekonečnou cestu není moc povzbudivé. Vidět u cesty rozbité auto není o moc lepší. Naštěstí nářadí pro případ poruchy nechybí

Na severu jsem netušil jak budu doplňovat energii. Oceán, silnice a hned vysoké hory nevestili ohledně pěstování ovoce nic dobrého. A opravdu, jediné co jsem našel byly broskve 150 NTD (120korun) za kus! Jak se pomalu dostávám na jižní polovinu ostrova, situace se mění. Střídají se sady banánu, manga, ananasu a dragon fruit, pomalu stačí za jízdy natáhnout ruku a cukry jsou doplněny:)

Abych se vyhnul 150 metrovemu kopci, vzal jsem to po vedlejší, kde bylo jenom asi 50 desetimetrový kopečků – nevím jestli jsem udělal dobře… Na druhou stranu se mi zde podařilo najít prodejkyně super sladkých ananasů a jeden nakrájený jsem navíc dostal zadarmo.

Po příjezdu do Yuli jsem byl zklamaný, protože jsem opět nemohl najít žádný hostel, kde bych za postel dal 2-3 stovky, ale nejlevnější možností by čtyřluzkovy hotelový pokoj za tisícovku! Taiwan (možná kromě větších měst) opravdu neni „bachpackers friendly“

Proto jsem měl obrovskou radost když mi francouz Damien potvrdil, že můžu přespat u něj. Na večeři jsme vyzkoušeli taiwanskou specialitu „stinky tofu“ a rozebrali naše příběhy. Kromě toho že se zde snaží rozjet nový bio farmářský projekt pro japonskou firmu, tak pomáhá v kostele (kde pravděpodobně za pár let nahradí aktuálního francouzského faráře nový farář z česka) a kdykoli ve volném čase chodí do hor. Momentálně se chystá na 5-7mi denní přechod celého národního parku s výstupem na Yushan!

Dnes najeto 98km.