Plán byl jasný: stopem k Hospital Cave, prohlídka, přesun ke vstupu do národního parku Cat Ba, cca 16 km džunglí přes Zabi rybník a Viet Hai vesnici, dorazit na pobřeží a v 1 odpoledne MHD lodí zpátky do města. V džungli pokud možno potkat alespoň jednu z posledních 70ti žijících opic White-headed langur.

První problém nastal v logistice – stopovat skútr není ve dvou (ani Allan si nechtěl nechat ujít dzungli) tak jednoduché, jako samostatně. Nemožné to ovšem také není – k jeskyni nás odvezla rodina, jíž už bez nás v osobaku sedělo 6, k NP poté manželský pár jež zastavil a nabídl svezení, aniž bysme se je zastavit pokoušeli!

Druhým řešitelným problémem byl výpadek elektřiny v jeskyni – prostě jsme použili baterky. Jeskyni zbudovali v roce 1965 před americkou válkou. Má 2 vchody, 3 patra a 17 místností. Kromě hlidacich stanovišť, osetroven, lůžkových oddělení a nádrží na vodu zde můžete najít také kino!

Poslední a hlavní problém – v NP jsme měli na vlastní kůži poznat význam slov „tropický DEŠTNÝ les“.
Na 17 km (k standardní trase jsme si přidali naučnou stezku) jsme měli přes 4 hodiny. Jenže s přibývajícím deštěm, blesky a hromy nad hlavou a neprostupným terénem se zdálo víc a víc nereálné odjezd lodi stihnout. V 10: 45 (stále ještě cca 10km od přístaviště) zdravý rozum zvítězil nad touhou po objevování a my se rozhodli vrátit.
Z obyvatel lesa jsme se seznámili se spoustou žab, nádherně oranžově zbarvenym krabem, jesterama, stonozkou, mým oblíbeným „pavoukem velikým“, do jehož pavučiny jsem se tentokrát zamotal, a jednou opicí do jejíhož tvaru se vytvaroval strom:)

Přístav cestou zpět do Hanoi