Musím přiznat že se jednalo o nejhorší CS zážitek. Jelikož Chi i její dcera měli žaludeční potíže a ještě večer jeli k doktorovi, extra moc jsem se od ní nedozvěděl (což je samozřejmě pochopitelné) Když mě ale na noc odvezla namísto jejího nového domu v klidné části obce do domu jejich rodičů, moc nadšený jsem nebyl. Ani slovo anglicky, v koupelně obrovský šváb, moje špinavá valenda byla v něčem mezi karetní místností (zakoureny bar) a garáží s opryskanymi zdmi, s hosty hlucicimi do noci a od půl páté rano znovu (priprava na snídani), navic hluk od hlavní cesty neutichl celou noc. Aby toho nebylo málo, hned vedle mne byl oltář, na kterém svítilo celou noc světlo! O tom že bych zde zůstával další noc jsem neuvažoval ani 5 minut, ušetřených 100 korun za to nestojí.

Ráno jsem navštívil 30km vzdálené starodavne hindske chrámy My Son. Byly postaveny mezi 5. – 13. stoletím na posvatnem místě – obklopenén ze všech stran horami. Bohužel americké bomby většinu z nich před 50ti lety zničili, i tak se jsou ale chrámy uprostřed džungle obrovským zážitkem.

Je neuvěřitelné že kolem 10. století uměli spojovat cihly bez fuku a napenetrovat je něčím tak kvalitním, že se tam ani po 1000 letech nedostane vlhkost. Na druhou stranu cihly rozbité od bombardování nebo odborně opravené na konci 20. století jsou už po pár letech provlhlé a porostlé mechem.

Znáte takové to „potřebuji něco přestěhovat a ty máš větší auto, mohl by jsi mi prosím pomoct?“ Je fakt že těch aut tady moc není, ale na co taky, když motorka uveze všechno

Odpoledne jsem odpočíval na pláži – ono se noc moc jiného v tom horku dělat nedalo.

Navečer návštěva antického centra Hoi An, s opravenymi kupeckymi domy, rušným tržištěm a malebném poříčím.
Zajímavá hra, pokud se zavřenýma očima ujdeš 5 metrů a dokážes klackem rozbít hlinenou vázu, vyhrál jsi.

Najeto asi 80 km po okolí.