Před odjezdem z Da Lat jsem chtěl dotankovat plnou, protože jsem si nebyl jistý, jestli budou po cestě nějaké benzínky. Když na první druhé ani na třetí benzín neměli a nikdo mi nedokázal vysvětlit proč, nejelo se mi zrovna nejlíp.

Občas by se hodilo kdyby Černý Mustang měl o pár koníků víc, hlavně tady na horách, kde všechny auta sice v zatáčkách dojedu a možná i předjedu, ale na rovince mi na maximálku vjíždí na záda, což dvakrát příjemné není. Na druhou stranu kdo může říct že s odhadem 10ti konovym strojem předjel novou Audi A6 a to dokonce dvakrát (dostal se přede mne zatimco jsem 5 minut tankoval)

Můžu já za to že motorka potřebovala odpočinek zrovna v místě kde nebyla žádná restaurace na oběd ale pouze termály a vychlazené pivo? První jsem si ještě platil, druhé už mi bylo nabídnuto kamarády. Kdy začali otevírat 3. pivo, ptát se na mé číslo a nabízet masáž, raději jsem zvedl kotvy. Ne že by bazén byl nepříjemny, ale kdoví co by se dělo u 5. piva a pořád mě ještě dnes čeká zhruba 170 km, na které jsem předtím nějak zapomněl…

Znáte rčení „Tatra nezná bratra“? Zde platí dvojnásob, pokud nějakou vidíte, je potřeba okamžitě zpomalit a skočit do příkopu, protože ona neuhne ani nezpomalí a místa opravdu moc není.

Jak jsem byl ze začátku nervózní jestli se do Hanoi dostanu nez mi vyprší vízum (nonstop déšť a 7x rozbitá motorka během prvních 3 dnů klidu moc nepřidala), tak jsem si to motorkareni zrovna moc neužíval. Stačilo si dnes říct že když nebudu stíhat tak prostě nějakou metu vynecham a hned se mi jede o dost lépe.

K pohodě samozřejmě přispělo i počasí (první den bez deště), super cesty (horské vracecky namísto dálnic, venkov namisto Saigonu) a nádherná cesta po mořském pobřeží.

Najeto 300 km z Da Lat do Song Cau