Konečně začínám přicházet na to jak cestovat na motorce ve Vietnamu.

Není žádná šance, že bych během dne navštívil nějaké zajímavé místo a večer urazil 100 kilometrů do další destinace. Nejlepší věcí co můžu udělat je vstát a vyrazit v 6 ráno, během dne navštívit co je v plánu a odpoledne už jen odpočívat. 9 večer je nejvyšší čas zalehnutí do postele, protože před pátou Vás zaručeně probudí hluk buďto provozu, nebo kokrhání kohoutů!

Při pomalé jízdě na motorce, když se rozbije, nebo začne tropický slejvák a já musím zastavit, si často říkám, proč jsem vlastně nejel autobusem…
Ale když podél cesty zahlédnu nádherný chrám u kterého si zastavím

nebo když se bavím s dětmi v internetové kavárně

vzpomenu si, proč že jsem tím autobusem nejel. Tohle nejsou profláklá turistická místa, zde autobus nezastavuje. Tohle je skutečný život, tohle je to co jsem chtěl vidět, tohle je důvod proč cestuji!

Jízdu venkovem jsem si opravdu užíval, chvílemi frčel i závratnou rychlostí 60 km/h, dokud jsem si neuvědomil, že uprostřed kokosových plantáží bude případné hledání opraváře složitější. Nu což, přinejhorším poprosím Tarzana, říkal jsem si. Při odjezdu v 7 ráno jsem očekával že do 100 km vzdáleného Cai Rand dorazím okolo 9. hodiny. V 10 jsem byl stále ještě 50 kilometrů daleko s roztrženým řetězem…

Když jsem včera v restauraci na krokodýlí farmě viděl v jídelním menu nějaké hady, říkal jsem si že to byla určitě jen past na turisty a kdybych si je chtěl objednat, určitě by je neměli. Ve 12 jsem zastavil na oběd (stále ještě ne v cíli, ale už jsem se blížil) v pouliční restauraci z které krásně vonělo grilované maso a vybral jsem si židli s rybí hlavou pod stolem. Až podrobnější prozkoumání potvrdilo že se jedná o zbytky hlavy hadí!

Řeka Mekong se u ústí rozděluje do celkem 4 větví, tudíž tato na fotce je jen jedna čtvrtina – nedokážu si dost dobře představit, jak obrovské musí být koryto v nejširším místě.

Can Tho je pěkné poklidné městečko

Jelikož jsem v Myanmarském nohejbalu s ratanovým míčkem zrovna neexceloval, doufal jsem, že Vietnamská verze okřídleného hukisáku mi půjde líp. Jaké bylo mé zklamání, když všechny holky hrály líp než já 🙂