Mestecko Hsipaw ma co nabidnout hlavne tem, kteri si chteji trochu odpocinout od hlavnich pamatek, shonu velkomest a chteji relaxovat na klidnem místě. Jedna se take o vychozi bod pro treky do vesnic ruznych narodnostnich mensin, ktere jsou roztrouseny po okolnich horach.

Nam se podařilo domluvit 4 denni trek pres cajove plantaze, ryzova políčka, prales a s koupanim u vodopádu, jidlem a ubytovanim v cene, za 50 000 kyatu (1000 korun) na osobu. Pruvodce Pew Pew rozhodne doporučuji.

Kazde odpoledne se v Shan palaci vypravi historky z nedavne minusti tohoto mista. Bylo zajimave dozvedet se, ze posledni princ ze Hsiwap mel za manželku rakusanku Inge, kterou potkal pri studiich v USA. Inge byla místními milovana, protoze se brzy po příchodu naucila jak barmsky, tak take shan jazyk (jazyk mistniho kmene) Jejich spokojený zivot netrval dlouho. Po vojenskem prevratu v roce 1962 byl princ, stejne jako ostatní mistodrzici, zadrzen za údajnou pripravu k rozdělení státu. Nekteri pohlavari byli po 6ti letech vezeni propusteni, princ z Hsiwap se bohuzel z vezeni nikdy nevratil a vojenska vlada doted nepriznala jeho zabiti ani zadrzeni. Inge se přes rakouskou ambasádu podarilo i s 2 detma uprchnout do zahraničí, ale jakykoliv kontakt nebo korespondenci meli az do roku 2016 (nastup nove, nevojenske vlady) zakázaný. Teprve nedavno se nasi vypraveci dozvedeli ze Inge o svych zážitcích napsala knihu „Thighlight over barma: My life as a shan princess“, ktera byla dokonce zfilmovana. Kniha byla samozřejmě v Barme zakázána, dozvedeli se o ni jen diky tomu, ze nekteri turisti chteli videt misto, kde se pribeh odehrává a knihu s sebou privezli. Ted uz je Inge 85 let a neni schopna absolvovat tak dlouhou cestu, aby znovu videla svuj drivejsi domov. Jeji dcery se do mista sveho narození udajne pojedou podivat pouze v případě, ze vlada prizna 60 let starou vrazdu jejich otce a omluvi se za ni.