Myanmar je dalsi zemi kde oproti CR nemaji casovy posun 4 nebo 5 hodin, ale přesně 4 hodiny a 30 minut… Co cekat od zeme kde muzi nosi sukne a zluty make up jak zeny tak i muzi 🙂

Tachileik je trochu specialni město, i kdyz je v Myanmaru, plati se zde Thajskym Bhatem. Myanmarsky Kyak akceptuji málokde.

I kdyz jsem ještě doufal že po překročení hranic najdu zpusob, jak se k jezeru Inle dostat po zemi, hned na hranicích mi řekli ze to proste mozne neni, ze me tam nepusti a jedinou moznosti je letadlo… Pri platbě letenky nastal problém, oni chtěli dostat zaplaceno v dolarech nebo bhatech, ja ani jedno z toho nemel a chtel platit kartou. Jelikoz platebni terminaly udajne nefungovali v celem meste, nezbyvalo nez vybrat z bankomatu – nastesti za letenku akceptovali i kyaty (moc nechapu jak to delaji kdyz se za vse plati bhaty, ale bankomaty vydávají kyaty)

Po nakupu letenky jsem si chtel trochu odpocinout u Shwe Dagon pagody. Hned jak jsem se natahl tak mi prisel vycinit hlidac, protoze me nohy smerovali smerem k pagode, coz je nábožensky nepřípustné a budu reinkarovany maximálně na komára.

Navsteva turnaje ve futsale – ze leseni věští nedostavenou halu nevadí.

Zklamáním byl pokus o stopovani na letiště. Včera v Thajsku jsem se vezl 3x na motorce a jednou na korbe pickupu, pokazde nekdo zastavil do 3 minut. Dnes v Barme se nenašel nikdo kdo by na 5ti kilometrech v obrovském paraku odlehcil mym noham. Asi se boji moto taxi mafie, ktera mi cestu za predrazenou castku nabizela kazdych par metru.

Budhisticke chrámy, pagody, kláštery… ale co normální lide, v čem ti žijí? Řekl bych že domy jsou tu hodně pěkné a můžou se směle rovnat s našimi, jen těch ostnatých drátů je na muj vkus přehnaně moc.

Na druhou stranu pri prijezdu do Mandalaye se ukázaly i chyse ze slamy a bambusu…

Obchůdky a trhy a skutry jsou všudypřítomné, tím prostě žije cela Asie