Po vcerejsi zkusenosti jsem si nabalil plastenku (promoceny na kost) a mikinu (zima jak na motorce) Samozrejme jsem nic z toho dnes nepotreboval, jedine co by se hodilo byl opalovaci krem, ktery cekal na hostelu.

Prvni zastavkou byl Wat Rong Suea Ten, neboli Blue Temple.
Krome nadhery chramu jsem obdivoval i jak se vytvari nove sochy
a kolik mnichu jezdi na poute do ruznych klasteru.

Baandam museum (v prekladu muzeum cernych domu) je takovy skanzen, ktery vytvoril narodni umelec Thawan Duchanee. Sesbiral zde etnicke predmety z ruznych cest po celem svete.

Union of Hill Tribe Villages je druhy skanzen, pro zmenu ma ukazovat zivot 5ti ruznych narodnostnich skupin (Ahka, Yao, Lahu, Kayor, Long Neck Karen) z okoli. Za me dost velke zklamani, jedine co ukazuje tak je prodejna suvenyru, kde maji nektere prodejkyne obleceny kroj. Zajimavym bylo snad jen zjisteni ze obyvatele vesnic nemaji co na praci od te doby co jim zatrhli jejich jedinou obzivu – pestovani opia. Skanzen se snazi vybrat penize pro obyvatele vesnic, aby deti mohli chodit do skoly a nasli novy zpusob zivota.
Take zde probehlo prvni setkani s zivym hadem – bez ujmy na zdravi.

To univerzitni campus me nadchnul vic. Rozklada se na obrovske plose, je zde hodne zelene, proste super misto na studium.

Trochu vic nez od skanzenu jsem si sliboval od prave vecnici „zirafych zen“ (jak je nazval polsky objevitel Vitold de Golish) – ani tady se o moc vic nez prodejnu suvenyru nejednalo.
Alespon ukazka jak vypada jejich domov.

Mae Salong je vesnicka v horach, odkud je super vyhled do okoli. Zajimavy byl mistni pohreb, krome vyrabeni „konfet“ se hrali „karty“, jedlo, pilo a hodovalo.

Pri navratu do mesta jsem jeste stihnul rychlou koupel v mistnich termalech, kde krome jineho zaujalo piti vajicek varenych po 30 minut primo v termalnich bazenech.

Vecer potom „walking street“ trhy. Musim objektivne rict ze Thajska pop hudba je opravdu neco strasneho, zlaty Gotak.