Tak mam skutr s kytickama, no a co, no a co?
Jede sice hur nez ten co jsem mel pujceny na ostrove Phangan, ale zato je tak maly, ze abych se na nej poskladal musim sedet na zadni sedacce. Na druhou stranu silnice jsou zde o mnoho lepsi, tudiz ani rychlost kolem 90tky neni problem (na ostrove bylo bezpecne maximum „nez se to rozklepe“ 70)

U jezera Nong Lung jsem sice spatril „typicke rybare“ (zajimalo by me jestli maji na jednu povolenku povoleny maximalne 2 pruty jako u nas), ale vodni buvoli se neukazali, tudiz jezero hodnotim mirnym zklamanim. Navic i lodicky mely zavreno (asi bych jim neveril ani kdyby bylo otevreno)

Uz se mi podarilo vypozorovat ze kdykoli si pujcim skutra, automaticky zacne prset. Od 11 do 1 jsem prosedel u obeda a cekal az to alespon trochu prestane…

Hlavnim bodem dne (diky destive prestavce temer jedinym) byl klaster Wat Rong Khun, neboli White Temple.

Dalsim mistem na seznamu byl Singha Park – mistni pivovar (nepitelny patok), pestirna caje, i rekreacni park.

I kdyz uz se vyprselo, na presun na druhou stranu od mesta uz dost casu nezbyvalo, a tudiz jsem hledal co jeste podniknout v okoli. Khun Korn vodopad vysoky 70 metruukryvajici se v narodnim parku Lamnam Koh byl idealnim cilem.
Bohuzel jsem se jeste nepoucil a porad dokola se pred vstupem do lesa ptam lidi otazku na kterou nechci slyset odpoved – jestli tam ziji nejaka nebezpecna zvirata. Samozrejme ze tam jsou, jenom doufam ze mi treba nekdo rekne ne… Treba dnes mi bylo receno ze tam jsou jenom „baby“ hadi. No ja teda nevim, ale rekl bych ze kde jsou miminka, tam bude i maminka. Nastesti jsem v lese zadnou nepotkal a tahle asi 80 centimetrova prejeta na silnice uz nebezpecna nebude.

Svacino-veceri jsem zajistil cerstvym ananasem za 25 bhatu a pred navratem na hostel u klastera Wat Doi Khao Khwai, odkud byl nadherny vyhled na mesto i zapadajici slunce.