Budik zvoni pred 5., obloha sice nic moc ale neprší, tak vzhůru na Poon Hill – misto s nádherným výhledem na cele pohori Annapurny.

Na 300 vyskovych metrů by melo byt potreba 45minut az hodina, my to s Alexandrem zvladame za pul hodiny a to se jeste musime vyhýbat pomalu se plazicim zelvam.

Na vrchol jsme se dostali nateseni na vychod slunce nad horami – i kdyz jsme si od toho slibovali trochu vic, rozhodně neni duvod si stezovat. Dobre pocasi nas doprovázelo po dobu celeho treku, tak to dnes trochu nevyslo.

Behem (pekne studene) hodiny nahore se mraky roztahli asi 3x, pokazde na par minut, a umoznili nam tak zachytit na fotaky a zachovat v hlave vyhled na velikany Daulaghiri, Nilgiri, Annapurna, Machapuchare…

Po navratu na hotel a snidani nastalo tezke rozhodovani – nejkratsi cestou do Pokhary a hura do dalsi zeme, nebo si pridat trek do zakladniho tabora Annapurny? Unava a chybejici rupie rikali jasne ze hor uz bylo dost, ze nastal cas pro odpočinek na pláži… Jenže nebyla by skoda nepodivat se tam, kdyz uz jsem tak blizko? Peníze se podarilo vyměnit a rozhodnutí „jde se“ padlo.

Nastal souboj s casem (chci to zvladnout co nejrychleji), ale i s počasím (na kazde odpoledne hlaseny dest)

Rikal jsem si ze se musim dostat pobliz behem jednoho dne (vzdyt se jedna „jenom o 30km a 1000 vyskovych metru“), druhy den tam vystoupat a treti den se vratit. Samozřejmě naprosto nereálné, cesta vede nehorazne nahoru a dolu (annapurna okruh byl vic plynuly), jen behem tohoto dne jsem na nastoupal 1700 metru a sesel o dalsich 2200 dolu, po teto casti kolena vypovedely sluzbu.

Kdyz se k tomu prida vytrvaly dest, ktery zacal kratce po poledni a ve 2 presel v poradnou bourku, tak jsem byl za necelych 20km rad. I tak je to zhruba dvojnásobná porce proti ostatnim skupinám.

Odmena v podobe vecerniho vycaseni a vyhled na Machapuchre