Tak jako vcerejsek byl ve znameni Manaslu, dnes se vse tocilo okolo Annapurny II (7 939 m.n.m.)

Z metecka Chame (2750m.n.m.) jsme vyrazili spolecne s kanaďanem René a Australankou Alison. Cesta byla vytesana v obrovskem skalnim masívu „nebeska brána“, kudy stoupaji duse do nebe.

Na par hodin jsem se pridal ke slovakovi Matusovi, ale v Upper Pisang jsme se rozdelili, jelikož chtel pokracovat dal az do Ghyaru (3 750 m.n.m.) a ja preferoval aklimatizacni prestavku (spat o 1000 metru výš než předešlou noc by mohlo být nebezpečné)

Udelal jsem dobre, protoze ve vesnici zrovna probihala lucistnicka slavnost – zadny organizovany cirkus pro turisty, ale prava ukazka toho jak se bavi mistni lide.

Upper Pisang ma take velmi peknou novou Gompu, na kterou kazdy z mistnich bud prispel penezi, nebo odpracoval 54 dnu na jeji konstrukci.

Jelikoz jsem se dnes dostal nad 3 000 m.n.m. je nutna aklimatizace na nadmorskou vysku – ta probiha tak, ze jsem si odpoledne vybehl do 3 600 metrů, chvilu tam pobyl aby si telo zvyklo na min kysliku a diky tomu bych mel moct v klidu spat v Upper Pissang ve vysce cca 3 300 m.n.m.

Neposlední výhodou prenocovani v Pisangu bylo to, ze kdyz jsem po poledni prisel, Annapurna byla schovana v mracich. Ale uz kolem 4.odpoledni zacala vykukovat a rano se ukazala cela.