Prvni vec co uvidite v Nepalu po vysednuti z letadla?
Prvni vec co zazijete po nasednuti do autobusu? Zacpa, obrovska dopravni zacpa. Nemluvim o pul hodinovem zpozdeni u pisareckeho tunelu ve spicce v Brne, ale o tom, ze se za pul hodinu nehnete z mista a do toho vsichni nehorazne troubi, asi aby dali vedet, ze maji stejny problem.
Dlouhou chvili mi v autobuse zkratila zajimava konverzace:
Odkud jsi?
Z Ceske Republiky.
Ale ja myslim z ktere zeme?
Z Evropy!
Aha, OK…
Dobra vec na Nepalu je cena telefonických sluzeb – sim kartu s predplacenymi 100 minutami a 1GB internetu jsem koupil za cca 180,-Kc, 3GB by staly 230 korun…
Na druhou stranu je potreba hodne pasovych fotek – a kdyz rikam hodne, tak myslim opravdu hodne. Na ziskani sim karky staci jedna, TIMS permit (prukaz trekera) stejne jako ACAP (Annapurna Conservation Area Permit) uz vyzaduji 2, takze behem 4 hodin od vysednuti z letadla jsem dosel o 5 fotek…
Dalsi zajimavou veci na Nepalcich je, ze jsou tak mili, ze budou radeji mlcet, nez aby Vam oznamili spatnou zpravu. Nas posilali do nekonecna z jedne strany nadrazi na druhou, odkud urcite nas autobus pojede, namisto toho aby proste priznali, ze odpoledne zadny autobus nejezdi, nebo ze nevi.
Jinym lidem se stalo, ze po pulhodinovem cekani na kafe a zeptani se „je s tim kafem nejaky problem?“ dostali odpoved „kafe nebude, protoze nejde elektrina!“ Otazka zni co by se stalo kdyby se nezeptali? Nestalo by se nic, cekali by do ted…
Odpoledne jsem stravil prohlidkou mesta Kathmandu
Navecer se mi nahodou podarilo zúčastnit se festivalu Boha Machhindra (buh deste) Legenda rika, ze za davnych casu vubec neprselo, a protože nebyla úroda, lide umirali hlady. Proto z Indie privezli tohoto boha deste, diky kteremu zacali roky hojnosti. Prubeh festivalu je zajimavy, nazdobeny strom (asi jako nas na hody nebo Vanoce) byl pred chramem Annapurna cely den, vecer se rozpohyboval smerem k namesti Durbar. V prubehu pochodu na nej lozili mladici a rozhazovali přihlížejícím konfety a cukrovinky.
Vecer jsem nacal v baru u Toma a Jerryho, kde si na pivo rad zasel i Radek Jaros
A dokoncil veceri se zajimavou trojici – jeden francouz, ktery uz par dni nejedl protoze mu v práci neplati, a byl vyhladovely tak, ze byl hodne rad za pridavek z nasich zbytku, a par z ruska, kterym se take jako od hlavy az k pate potetovanym umelcum nevedlo uplne nejlepe (ale na veceri nastesti meli). Vsichni 3 byli skalopevne přesvědčení ze Kathmandu neni vhodne misto k zivotu a mistem zaslibenym je Dehli v Indii, kam sice autobusem pojedou nekolik dnu, ale jizdenka je hrozne levna, takze proc ne 🙂